Mohutné budovy premonstrátského kláštera v Louce dodnes vypovídají o bohaté minulosti jednoho z nejmocnějších opatství Moravy a Dolních Rakous.

Klášter byl založen znojemským údělným knížetem a knížetem českým Konrádem Otou a jeho matkou Marií roku 1190 a brzy se stal nejrespektovanějším pozemkovým držitelem v širokém okolí. Ekonomické zájmy louckého opatství a města Znojma se v minulosti často křížily, o čemž svědčí četné a ostré soudní spory. Areál kláštera situovaný poblíž strategického přechodu Dyje prošel během staletí složitým architektonickým vývojem. Nejstarší pozdně románská kamenná podoba kláštera se torzálně zachovala v prostoru rajského dvora. 

Nejmarkantněji se však na klášteru podepsalo vrcholné baroko: pod vedením dolnorakouského zemského architekta F. A. Pilgrama bylo roku 1748 započato s monumentální a nákladnou výstavbou konventu v ideové dispozici biblického Chrámu Šalamounova. Loucký projekt do značné míry čerpal z realizace podobného kláštera v osmdesát kilometrů vzdáleném Göttweigu u Kremže nad Dunajem. Po Pilgramově smrti roku 1761 ve stavbě pokračoval rakouský dvorský císařský architekt Franz de Paula Anton Hillebrandt. Nejpozoruhodnějším prostorem kláštera se stal knihovní sál v jižním křídle, jehož věrná kopie je dnes obdivována jako skvost ústředního premonstrátského kláštera na Strahově. Nástropní fresky knihovního sálu provedl přední mistr pozdního baroka F. A. Maulbertsch. Roku 1784 byl loucký klášter císařem Josefem II. zrušen.

Velkolepá barokní přestavba zůstala ze dvou třetin nedokončena. Obrovské prostory barokního konventu poté, po celé 19. a 20. století, využívalo vojsko jako kasárna. Od roku 1990, kdy armáda odešla, hledá český stát pro klášter nové využití.

Zdroj: www.znojmocity.cz